Vězení mysli

24. června 2018 v 17:37 | Klarienas23
Článek tohoto týdně mě celkem zaujal,protože ve vlastní pasti se cítím už od února,kdy mi umřel bratr,můj nejdražší,nejlepší,jenom o 3 dny a 11 let dříve narozený..vzor mého mládí....umřela půlka mé duše..
Bratra našli u něj doma v koupelně na zemi ležet,jen tak..jen tak si umřel...a mě hrozně trápí,že
jsem ho v tu chvíli nedržela za ruku v jeho poslední chvilce a také,že jsem mu ještě tolik nestihla říct...
Děsí mě pomyšlení,že si svou nadcházející smrt dobře uvědomoval s pocitem,že stejně umře,protože nebyl nikdo kdo by mu pomohl...nikdy to vědět nebudu,protože pitva nepřišla vůbec na nic...v úmrtním listu by stálo: příčina smrti zcela neznámá..
Bolí mě,když pomyslím,že už ho nikdy neuvidím,nikdy si spolu už nedáme po ´´čuni´´ jak jsme říkavali našim pokerovým dýchánkám,když jsme kalili...
Bolí mě,že nikdy nepozná moje děti a ty zas jeho,byl by z něj skvělý strýc,poněvadž to byl moc hodný člověk...
Mnohdy se mi vrací ty chvíle,kdy jsme s druhým bratrem vyklízeli jeho byt a mně to připadalo jakoby jen řekl: ´´Hele,ségra,víš co,počkej tady nahoře a já jenom skočím pro kuželku(lahváče)´´.
Stejně jako mi pořád v hlavě zní hovor od přítele,že bráchu našli mrtvého policajti...tu chvíli,kdy jsem tomu moc nevěřila a doufala jsem(a vím,že to zní hnusně),že je to jen omyl a ten pocit,když jsem zjistila,že je to pravda,tu chvíli nikdy nezapomenu,protože srdce se mi v ten moment zalilo neuvěřitelnou bolestí...
V hlavě mě pořád pronásleduje ten obraz,když jsem stála před bratrovou rakví a vedle ní byla jeho fotka,kdy mi teprve poprvé došlo,že tohle,kdy tady leží v rakvi je poslední chvílí,kdy bude bráška fyzicky,ač mrtvý,vedle mě a že už ho neuvidím.....
V srdci mě mučí ta neskutečná bolest a stesk....už je to půl roku a mně připadá,že to byla včera jak na Danoška pořád myslím...
Můžu dělat co chci,ale takřka neustále na něj myslím- co by tomu něčemu řekl on,jak by se zachoval,co by cítil...kdo zažil určitě ví o čem mluvím...a ti co nezažili-jsou šťastní lidé..
Takže mou pastí je má mysl a neustálý strach,že mi opět někdo umře....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 24. června 2018 v 20:14 | Reagovat

fajn blog
pokud budeš mít zájem přijdi na můj :-)

2 Think Think | Web | 24. června 2018 v 20:17 | Reagovat

Smrt nás čeká všechny. A říká se, že zvenku to vypadá mnohem hůře, než uvnitř umírajícího... Tvůj bráška se teď má určitě dobře. A věřím, že se určitě ještě někdy uvidíte.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. června 2018 v 21:26 | Reagovat

Zařazuji tě do Výběru TT. Citový úraz není past, tou pastí je spíš pořád ještě bolest ze ztráty. Vím, že tvůj bráška by to měl podobně jako ty. Je to ještě hodně živé, ale můžeš na něho vzpomínat a usuzovat, jak by on ve tvých situacích asi jednal. Laskaví sourozenci jsou velkou výhodou a ty ji zjevně máš

4 klarienas23 klarienas23 | 25. června 2018 v 13:57 | Reagovat

[3]: jsem tady nováček...potřebovala jsem to ze sebe nějakým způsobem dostat ven...prosím co to znamená Výběr TT? :)

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. června 2018 v 17:55 | Reagovat

[4]: Odměna za povedený článek. Když si klikneš na ikonku s "TT", dostaneš se do Výběru a tam se uvidíš odměněnou. Blahopřeji ti

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. června 2018 v 17:56 | Reagovat

[5]: Po kliknutí na Ikonku potom klikni na Výběr článků a uvidíš se tam!!! :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama