Místo v srdci

3. srpna 2018 v 3:17 | Klarienas23
Komu dát své místo v srdci? Velmi zajímavá otázka..
Už mnohokrát se mi v životě stalo,že jsem ve svém srdci vyhradila místo lidem,kteří toho zneužili,ale nemůžu říct,že to bylo nadarmo,protože mě to posílilo(samozřejmě ne hned,až s odstupem času jsem si to uvědomila) a z každého takového člověka jsem si odnesla jisté poučení. To tedy o lidech,kteří se později z mého srdce i života vytratili.
Druhé místo v srdci patří některým lidem tak nějak odjakživa,co žiju-např.mamince,taťkovi,bratrům...ti mají místo v srdci u mě vždy,za jakékoliv situace,prostě vždy-tvoří půlku mé osobnosti.
A komu jsem dala já své největší místo v srdci po rodině? Svému příteli,nejdražšímu muži na světě,který se mnou byl ve všech těžkých životních situacích,které jsem až doposud zažila...
Prožili jsme spolu okamžiky,kdy jsme absolutně neměli co jíst a žili jsme z 20 let starých zavařenin,co jsme našli u něho ve sklepě,chvíle,kdy jsme mysleli,že nám život hází jen samé klacky pod nohy,ale uvnitř jsme nějak oba dva podvědomě věděli,že je to asi nutné prožít,aby mohly přijít i lepší časy. A taky že přišli-a byly krásné,kouzelné...
Toho muže jsem držela za ruku,když zjistil,že mu nečekaně umřela babička,o rok později i tatínek...snažila jsem se mu býti oporou,chtěla jsem s ním sdílet svou bolest...
Tento muž mě naopak moc podržel,když mi umřel bratr,vlastně jen díky němu jsem si uchovala zdravou psychiku.
Má navždy své místo v mém srdci a vždy v něm bude,i kdyby se stalo nemožné.
Děkuji Vesmíru za to,že mi umožnil býti s tak skvělou osobou. Spadl mi přímo do srdce,můj milovaný Pavel.
 

Vězení mysli

24. června 2018 v 17:37 | Klarienas23
Článek tohoto týdně mě celkem zaujal,protože ve vlastní pasti se cítím už od února,kdy mi umřel bratr,můj nejdražší,nejlepší,jenom o 3 dny a 11 let dříve narozený..vzor mého mládí....umřela půlka mé duše..
Bratra našli u něj doma v koupelně na zemi ležet,jen tak..jen tak si umřel...a mě hrozně trápí,že
jsem ho v tu chvíli nedržela za ruku v jeho poslední chvilce a také,že jsem mu ještě tolik nestihla říct...
Děsí mě pomyšlení,že si svou nadcházející smrt dobře uvědomoval s pocitem,že stejně umře,protože nebyl nikdo kdo by mu pomohl...nikdy to vědět nebudu,protože pitva nepřišla vůbec na nic...v úmrtním listu by stálo: příčina smrti zcela neznámá..
Bolí mě,když pomyslím,že už ho nikdy neuvidím,nikdy si spolu už nedáme po ´´čuni´´ jak jsme říkavali našim pokerovým dýchánkám,když jsme kalili...
Bolí mě,že nikdy nepozná moje děti a ty zas jeho,byl by z něj skvělý strýc,poněvadž to byl moc hodný člověk...
Mnohdy se mi vrací ty chvíle,kdy jsme s druhým bratrem vyklízeli jeho byt a mně to připadalo jakoby jen řekl: ´´Hele,ségra,víš co,počkej tady nahoře a já jenom skočím pro kuželku(lahváče)´´.
Stejně jako mi pořád v hlavě zní hovor od přítele,že bráchu našli mrtvého policajti...tu chvíli,kdy jsem tomu moc nevěřila a doufala jsem(a vím,že to zní hnusně),že je to jen omyl a ten pocit,když jsem zjistila,že je to pravda,tu chvíli nikdy nezapomenu,protože srdce se mi v ten moment zalilo neuvěřitelnou bolestí...
V hlavě mě pořád pronásleduje ten obraz,když jsem stála před bratrovou rakví a vedle ní byla jeho fotka,kdy mi teprve poprvé došlo,že tohle,kdy tady leží v rakvi je poslední chvílí,kdy bude bráška fyzicky,ač mrtvý,vedle mě a že už ho neuvidím.....
V srdci mě mučí ta neskutečná bolest a stesk....už je to půl roku a mně připadá,že to byla včera jak na Danoška pořád myslím...
Můžu dělat co chci,ale takřka neustále na něj myslím- co by tomu něčemu řekl on,jak by se zachoval,co by cítil...kdo zažil určitě ví o čem mluvím...a ti co nezažili-jsou šťastní lidé..
Takže mou pastí je má mysl a neustálý strach,že mi opět někdo umře....

Pro něj

3. listopadu 2016 v 2:03 | Klarienas
Modré oči,uklidňující hlas,
srdce na správném místě,to je přec můj Marťas.
Když Tě zahlédnu,vše zlé,co se děje okolo mě,
je v nedohlednu.
Jsme dvě duše,co spolu mají být,
jen né v tomhle životě,o tomhle čase.
Nedokážem se sjednotit.
Naději svou vkládám do příštího života,
protože já věřím,že v něm budem parádní dvojka.
Do Tebe jsem se zamilovala,
ztratila rozum povrchní,já nebudu přece NAIVNÍ.
V příštím životě Tě potkám dříve,
a pak už snad dojdem spolu do cíle.
Jestli nás Osud ale přesto oddělí,
nikdy nezapomenu na časy,co minuly.
Mé místo navždy v srdci máš,
jsi úžasná duše,jen stále něco hledáš.
Chci,ať najdeš v srdci klid,
jenom takto to má být.
 


Mému muži

29. srpna 2016 v 22:34 | klarienas23
Na nebesa upínám zrak

v duchu Tě vzpomínám.

Jak mě něžně laskáš

slastně se svírám,

duši mou Ti pošlu

snad už budeme navždy spolu.

Tím Ti,Poklade,říkám,

že Tě po zbytek věků milunkám.

Kam dál